Stává se nám to často. Rodiče si přijdou pro děti a ptají se “tak co, nezlobila?”, “byl hodný?”.. Zažili jste to také někdy?
Věříme, že jde spíše o hovorovou otázku, stejně jako například ”jak se máš?”, ale protože se od nás očekává odpověď, koukli jsme se na toto téma hlouběji.
Hodné a zlobivé děti
Schválně, odpovězte si nejprve sami. O kom se obecně říká, že zlobí? Je to ten, co:
křičí; nedává pozor; běhá jako šílený; nedělá, co má; neposlouchá; skáče ostatním do řeči; je drzý; běhá; má moc svůj názor; je neukázněný;..?
A o kom se tedy obecně řekne, že je hodný?
Byl by to byl ten, kdo: nedělá všechno co jsme zmínili výše a navíc se celý den usmívá, chodí včas, nevyrušuje, poslouchá, soustředí se, spolupracuje a hlavně nerozčiluje rodiče, paní učitelku, vedoucího,..?
Jenže takhle to my vůbec nevnímáme. Nechceme to tu brát moc zeširoka, přemýšlet, jak to vypadá, když jsou děti doma, nebo ve škole, to nám nepřísluší. Proto se podívejme, jak to vnímáme my, když jsou děti s námi.
Jak se na to díváme my?
Děti jsou různě staré, různě zralé, mají různé povahy. Nikdo není stejný jako ten druhý. A upřímně, děti se jdou na příměstský tábor, tréninky, soustředění,.. hlavně vyřádit. Nesou si sebou spoustu energie, která se s dalšími dětmi ještě násobí.
Takže ano, děti s námi během dne často: běhají jak šílené, jdou pomalu, nevezmou si čepici, mají spoustu otázek a skáčou ostatním do řeči. 🙂
Ale co řekneme, když se nás na konci dne zeptáte “zlobil ten náš Otík”?
Řekneme, že ne. Protože my od dětí čekáme, že budou takové. Jsme na to připravení a jsme za to dokonce rádi.
Kde jinde by děti měly využít všechnu tu energii než s námi, na táboře, kde je na to ideální prostor? Rádi vám je předáme na konci dne příjemně unavené, vyřáděné a spokojené.
Nechceme děti “zavírat”, zklidňovat, okřikovat a mírnit jako jsou na to zvyklé ze školy.
Náš úkol je s jejich energií umět pracovat. Dobře ji nasměrovat a využít. Proto na táborech máme program každého turnusu připravený tak, abychom s energií dětí pracovali a rozložili ji do celého týdne. A proto, když by mělo přeci jen nějaké dítě “zlobit”, nevnímáme ho jako zlobivé, ale vnímáme to jako sdělení o tom, že někde děláme právě teď chybu.
50 hodin s dětmi
Stojíme o to být s vámi, ve vztahu k dětem, partneři. Není to klišé. Uděláte nám radost, když se s námi budete chtít o dětech bavit. Na jednom turnusu příměstského tábora strávíme společně s dětmi za pět dní téměř 50 hodin a to je velmi intenzivní čas.
Na dětech nám záleží. Zeptejte se nás, co dnes děti bavilo nejvíce a dětí, co by si chtěly ještě zopakovat. Je něco s čím potřebuje moje dítě pomoci? Má každý kamaráda a nebylo někomu smutno? A určitě se zeptejte na program. Podařilo se a bylo vše podle očekávání? Co máme na další den v plánu? Klidně si můžeme povídat i o jednotlivých činnostech a jejich smyslu pro děti.
Protože nejde o to, jestli děti zrovna dnes zlobily, pokud to nepřesahuje běžné rámce.
Na závěr, krátce, ještě jeden trochu jiný pohled.
Osoba pracující s dětmi, děti nijak neškatulkuje a nezhodnocuje.¹ Tedy nedělí na hodné nebo zlobivé a samozřejmě ani jakkoliv jinak (chytré, stejné jako “-”, šikovnější než,..). Jsme pouze nastrannou instancí.
Je naší odbornou rolí věřit v to nejlepší v každém dítěti a je našim úkolem hledat si ke každému dítěti cestu. Je to naše povinnost, každého jednoho z nás od chvíle, kdy jsme se rozhodli věnovat svůj čas dětem.